Kapesní reaktory – riziko, nebo cesta kupředu?

Kapesní reaktory – riziko, nebo cesta kupředu?

Elektrickou energii dnes potřebuje k životu skutečně každý z nás. Pokud se podíváme na možnosti, jsou elektrárny uhelné, větrné, vodní, ale třeba také jaderné. A protože energetický trh očekává do budoucna problémy, přicházejí lidé s celou řadou různých řešení. A protože právě oblast vědy je spjata s moderními směry a postupy, podívám se na jednu takovou možnost i my. Jedná se doslova o kapesní reaktor, i když tento pojem berte spíše s nadhledem.

Sériová výroba elektráren

V principu jde totiž o to, že by se jednotlivé jaderné elektrárny jednoduše vyráběli doslova na běžícím pásu. Tedy sériově, v rámci výrobních linek. Následně by docházelo k tomu, že by se jako celý produkt dopravily na místo instalace, kdy by byly zprovozněny. A pokud vám to připadá jako něco nemožného, nebo vám to připadá jako skutečná hudba vzdálené budoucnosti, jste na omylu. Ostatně stačí se podívat na několik současných projektů, které s tímto způsobem výroby energie počítají. Jde o společnosti, jako Gen4Energy, hyperon Power, nebo také projekt Transatomic Power se kterým přichází prestižní univerzita MIT. A pokud se podíváme do minulosti, tak o něčem podobném přemýšlela už v šedesátých letech!

Jako osobní zdroje energie

A co je vlastně cílem těchto malých reaktorů? Samozřejmě snaha vytvořit zdroje energie, které by byly dostupné pro každého. Lidé by tak již nemuseli být závislí na energetických společnostech, jelikož by si vytvářeli elektřinu jednoduše doma. A ta, co by byla navíc, by byla jednoduše prodána. Zkrátka systém podobný, jaký dnes funguje u soukromých slunečních, větrných, nebo vodních elektráren. Hlavním strašákem této možnosti ale není nic jiného, než právě atom. Tedy rizika spojená s tím, co by se dělo v případě poruchy.

I na to však současní vědci myslí. Pokud se podíváme na plán posledního jmenovaného projektu, mělo by se vše chladit rozpuštěnou solí. Ta by měla být dostatečně kvalitním chladivem. Pokud by k fatálnímu selhání došlo, mělo by dojít ke spuštění automatické bezpečnostní sekvence, kdy se palivo a chladivo vypustí do nádoby pod reaktorem. Dojde k zatuhnutí a zapečetění, vlivem čehož se žádná radioaktivita neuvolní. Stejně tak by nemělo dojít ani k produkci vodíku, který by mohl vést k následné explozi.

Stále je řada otázek

Ačkoliv je jasně patrné, že řada vědců už na daných možnostech a cestách intenzivně pracuje, stále je třeba myslet na to, že otázek je stále více. Ty se týkají nejenom toho, nakolik by byl vůbec celý systém výhodný z ekonomického hlediska, nebo jak by bylo náročné ho získat. Zapomínat ale nesmíme ani na další rizika, která jsou spojena s jaderným odpadem. I ten bude třeba někde skladovat a uchovávat. A tak i když je atomová energie poměrně čistou cestou k získání elektřiny, odpad bude stále problémem číslo jedna. Shodli jsme se však, že je tato oblast minimálně zajímavá a rozhodně ji budeme dále sledovat.